Pražská stovka
(52km, 2100 m+, 1. místo)
Tradiční Pražská stovka, která bývá vždy na začátku prosince se bohužel v loňském roce nemohla uskutečnit kvůli covidové situaci, ale nakonec se konala letos na konci února. Velké díky Olafovi, že se nenechal odradit různými opatřeními a uskutečnil aspoň zkrácenou covid verzi v podobě 52 km s 2000 nastoupanými metry. Mně to skvělo pasovalo na zakončení hlavní objemové přípravy a bral jsem to jako takový testík formy.
Do Prahy jsme vyjížděli s manažerem v pátek odpoledne. Po cestě jedna špatná káva z benzínky a jedna skvělá přímo z pražírny a už jsme byli v Praze. Večer doplnění nějakých těch iontů a regenerace s Nuovo Therapy u Honzíka s Terezkou proběhla přesně podle plánu. Děkuji moc za pohoštění s tím nejlepším rýžovým nákypem. Na druhý den měl Honza start už o půl 10, tak jsem se potom ještě přesunul k Evikovi a na start jsme vyrazili okolo půl 12.
Start jsem měl naplánovaný ve startovním oknu mezi 11:56 – 11:58. Přišel jsem, vyplnil si kartičku, Olaf mi to hezky z auta odstartoval a já vyběhl vstříc Pražským kopečkům a nekompromisní časomíře – pod 5 hodin jsem chtěl mít hotovo. Asi po 4 km jsem si doběhl Aleše Zavorala, chvíli jsme prohodili pár slov a stihli jsme minout kontrolu. Takže vracečka a dohnat malinkou ztrátu. U druhé kontroly jsem opět zmatkoval a aby toho nebylo málo, tak hned po ní jsem minul odbočku. No asi už jsem zapomněl, že Olafovy závody nejsou jen čistě o tupém běhu. Po těchto třech zbytečných kiksech jsem si lehce promluvil do duše a pokračoval v dost svižném tempu. Na první časomíře (11,4km) jsem byl za 1:06 a při pohledu na průběžné výsledky až na 10. místě se ztrátou osmi minut na prvního. No, co si budem, tahle informace mě moc nepotěšila, ale nezbývalo mi nic jiného než běžet a tlačit na pilu, co to jen šlo. Sem tam gel, sem tam přesnídávka a voda + cola s i Ionilytem, na víc zkrátka nebyl čas. V průběhu jsem se mrkl za kolik byli kluci na další kontrole s časomírou (30. km), a tak jsem přibližně věděl, jak na tom asi jsem. Já kontrolou proběhl za 2:41 a po podívání se na výsledky jsem zjistil, že už je to 2. místo se ztrátou jen 7 vteřin na prvního Radka Brunnera. Ojoj to budu muset běžet naplno až do konce, říkám si. Takže běžím, co to dá, a i když už mi to moc nechutná, tak to celkem jde stále jako na začátku. Párkrát se koukám na cílové výsledky a jakmile mi tam naskočil Radek za 2:48, tak jsem věděl, že by to asi mělo klapnout, ale jak už znám Olafa, tak jsem netušil, co si pro nás ještě na závěr přichystal. Naštěstí žádná „prasárna“ v závěru nebyla a do cíle jsem doběhl v čase 4:36. Ještě jsem čekal, jestli mě nikdo nepřekoná, ale naštěstí se tak nestalo a já mohl mít radost z prvního místa před Ondrou Pavlů o minutku. Třetí byl nakonec Lukáš Ďopan a čtvrtý Radek Brunner.
Abych nějak zhodnotil svůj výkon…. No byl jsem velice mile překvapen, jak rychle jsem dokázal běžet, a hlavně celý běh držet v rovnoměrném tempu bez nějaké krize. Ukázalo mi to, že jde příprava správným směrem a společně s dobře nastavenou hlavou dokážu běhat lépe než kdy předtím. Teď už jen doufat, že forma minimálně vydrží, a hlavně ji bude kde prodat. Díky moc manažerovi za support a všem sponzorům a partnerům, kteří mi tak moc pomáháte dělat to, co mě baví!
Díky všem sponzorům a partnerům
